Ženou...
„Dlouho jsem se snažila zavděčit, ale bylo mi dáváno najevo, že nikdy nejsem dost. Tak jsem si postavila zrcadlovou obranu – někdy předstírám, že jsem nejlepší. Jindy se rozpadám.“ „Nevím přesně, jak se to dělá. Ale dneska tohle píšu, protože chci začít.“ "Jsem rozbitý mix úzkosti a ega. Někdy šišlám jako malé dítě, bojím se, že mě nikdo nemá rád, připadám si ošklivá a hloupá. Jindy naopak vyjedu na lidi, nadávám, mám pocit, že všichni kolem mě jsou neschopní a že mi nikdo nerozumí, protože nikdo nezažil to, co já. A někde mezi tím se ztrácím." "Lidé mi říkají, že si nevěřím – a já to vím. Jenže zároveň se někdy chovám, jako by svět byl pod mou úroveň. A štve mě to. Štvu sama sebe. Vadí mi nezodpovědnost ostatních – ale jsem někdy taky nezodpovědná. Nechci být takový extrém. Chci být klidná. Dospělá. Laskavá, ale pevná. Chci se cítit jistě mezi lidmi, aniž bych se ponižovala, nebo ponižovala je." "Tohle je můj začátek. Ne slib, že se všechno zítra změní. Ale ...
