Ženou...

„Dlouho jsem se snažila zavděčit, ale bylo mi dáváno najevo, že nikdy nejsem dost. Tak jsem si postavila zrcadlovou obranu – někdy předstírám, že jsem nejlepší. Jindy se rozpadám.“

„Nevím přesně, jak se to dělá. Ale dneska tohle píšu, protože chci začít.“

"Jsem rozbitý mix úzkosti a ega. Někdy šišlám jako malé dítě, bojím se, že mě nikdo nemá rád, připadám si ošklivá a hloupá. Jindy naopak vyjedu na lidi, nadávám, mám pocit, že všichni kolem mě jsou neschopní a že mi nikdo nerozumí, protože nikdo nezažil to, co já. A někde mezi tím se ztrácím."

"Lidé mi říkají, že si nevěřím – a já to vím. Jenže zároveň se někdy chovám, jako by svět byl pod mou úroveň. A štve mě to. Štvu sama sebe. Vadí mi nezodpovědnost ostatních – ale jsem někdy taky nezodpovědná. Nechci být takový extrém. Chci být klidná. Dospělá. Laskavá, ale pevná. Chci se cítit jistě mezi lidmi, aniž bych se ponižovala, nebo ponižovala je."

"Tohle je můj začátek. Ne slib, že se všechno zítra změní. Ale že už nechci dál přešlapovat mezi strachem a výbuchem. Že hledám rovnováhu. A že ji – i kdyby pomalu – chci začít budovat.",

"Slova jsou ale mnohem lehčí vyslovit než pak činit to, co si zadám."

"Tohle celé mi začalo docházet postupně. Ne při jednom záblesku, ale jako kdyby mi někdo po kapkách dával vodu na vyprahlou půdu. Až jednoho dne ta půda začala měknout a já si řekla: aha, tohle je ono."

"Vím, že mi tohle někteří lidé říkali už dřív – možná jsi to byl i ty. Jenže já to tehdy neuměla pobrat. Možná jsem nechtěla. Možná jsem ještě nebyla připravená. A i když jsme si toho spoustu řekli, spoustu neřekli a možná jsme i zranili sebe navzájem... jsem vlastně ráda, že se dělo vše, tak jak se dělo."

"Dnes ti chci říct: děkuju. Ne za to, že jsi byl/a dokonalý/á. Ale za to, že jsi mi někdy ukázal/a něco, co teď konečně vidím. A i kdyby ty chvíle nic neznamenaly tobě – mně daly hodně. A to už nikdo nevezme."

"Bylo to celé asi potřeba. Aby mě to nakoplo. Abych si uvědomila, že se nechci pořád ztrácet v oscilaci mezi malou holkou a tvrdou bojovnicí. Že chci být žena. Sebevědomá, klidná, laskavá – ne protože mi to někdo řekl, ale protože to uvnitř konečně pomalu roste."

"A taky proto, že pokud mám někdy v životě potkat opravdového muže – muže, který je zralý, citlivý, silný a otevřený – musím být sama opravdovou ženou. Ne dokonalou, ale skutečnou. Takovou, kterou někdo může opravdu přijmout, protože už přestala utíkat sama před sebou. A pokud chci opravdová přátelství, musím být schopná si je sama vytvářet."

✨ Recept: Jak se stát opravdovou ženou, krok za krokem

🪞 1. krok – Vědomí: Přijímám, kde jsem

• Každý den si napiš krátce odpovědi:

  • Co právě teď cítím?

  • Kde v těle to cítím?

  • Potřebuji s tím něco udělat, nebo jen být?

• Dýchej. Nesnaž se to hned měnit. Jen to pozoruj.
  🟣 Cíl: Naučit se být se sebou i ve zmatku.

---

💬 2. krok – Hlas: Začínám mluvit pravdivě

• Sleduj situace, kdy se přetvařuješ, nebo raději mlčíš.

• Najdi jednu malou věc, kterou řekneš jinak – pravdivěji, klidněji.

• A napiš si: Jaké to bylo? Co jsem při tom cítila?

🟣 Cíl: Budovat hlas, který je můj – ne výbušný, ne potlačený.

---

🪶 3. krok – Jemnost: Nevolím válku 

• Když tě něco vytočí, zkus si nejdřív říct: „Tohle není o nich. Co se ve mně právě děje?“

• Pokud to půjde, napiš místo hádky něco jako:

  • „Teď jsem rozrušená. Potřebuji chvíli, než to zvládnu říct klidně.“

• Pokud se to nepovede – odpusť si. Sleduj to.
  🟣 Cíl: Učit se nenechat emoce ovládnout činy, ale ani je nepopřít.

---

🌱 4. krok – Růst: Každý den něco pro sebe

• Každý den si dej něco výživného:

  • Pro tělo – koupel, dotek, tanec, pohyb.

  • Pro mysl – kniha, deník, 15 minut ticha.

  • Pro srdce – kontakt s někým, kdo tě nesoudí.

• Každý den si napiš:

  • „Co jsem dnes udělala pro budování sama sebe jako ženy?“

🟣 Cíl: Učit se vyživovat sebe bez čekání, až to někdo udělá za tebe.

---

🕯 5. krok – Intence: Kým se stávám 

• Ráno si napiš jednu větu: „Dnes se rozhoduji být ženou, která...“

  • (např. ...mluví klidně. ...nepotřebuje uznání. ...vnímá svou sílu.)

• Večer si napiš, co se povedlo. A co se učíš.
  🟣 Cíl: Ukotvit vědomí, že růst je každodenní volba – ne jeden zázrak.

"Nemám ještě všechny odpovědi. Ale dnes mám plán. A nebudu čekat na zázrak. Každý den udělám jeden krok směrem k ženě, kterou cítím někde uvnitř. Ne proto, abych byla dokonalá. Ale abych byla opravdová."