Kamarád
"Ťuk ťuk."
Nemusela nic říkat. Koukala na mě a já na ni. Jaktože si vybrala zrovna mé okno? Jaktože přišla dvakrát? Oblíbila si mě? Přijde i zítra? To nebudu doma. Škoda. Chtěla bych ji zase zítra vidět, že je v pořádku, že ji nic neulovilo a že je zdravá. Chtěla bych jí koupit semínka a vyrobit pítko. Bojím se, že mi vrazí do okna a obouchá si tělíčko. Ťapík byl můj slepý pejsek a rád se proti něčemu rozbíhal a vrážel třeba hlavou do židle. A to jsem neměla ráda, když jsem tomu nemohla zabránit. Škoda, že jsem mu nevyrovila malou přilbu... ale je už pozdě.
Že přijdeš zase o víkendu? Že tě uvidím. Přála bych si to moc a ani nevím proč. Necítím se tak sama. Cítím, jakoby mě někdo potřeboval... přijde motivace opět něco vykonat, překonat a prožít.
Ptáček je součástí mé duše. Sedí před mým oknem a dohlíží na mě. "Říká, nemusíš se ničím trápit... A... je to tu moc krásné." A já mu pak odpovím: "Ano, to je."
Komentáře
Okomentovat
Ahoj,
moc ráda si přečtu komentář, případně zodpovím na dotaz. Ale pamatuj, jsou zde pouze myšlenky, obrazy, nejsou zde diskrétní názory. Je důležité, abys při čtení mých textů myslel na to, že žádná myšlenka není zlá. Je důležité se zamyslet nad tím, co ti myšlenka může přinést, co ti sen může dát...
Neboj se napsat komentář, pokud jsi zvídavý, nebo chceš vložit nějakou vlastní myšlenku na stejné téma.
Ovšem prosím o jedno, nepiš zde věty, které by nic prospěšného mně ani ostatním čtenářům nepřinesly.
Děkuji a přeji pěkné čtení.
Tvůj Dreamer